Kalendář událostí

Říjen 2018
Po Út St Čt So Ne
« Zář    
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031  

Fotogalerie

IMG_0301

Podporujeme:

Historie

Zdravý strom má kořeny zapuštěny pevně v zemi. Kvalitní stavba předpokládá dobré základy.

Kořeny, z nichž dnes žijeme, sahají hluboko do historie. Stavíme na základech, které s plným nasazením a upřímným úsilím budovaly desítky předešlých generací, a nestydíme se za ně. Církev adventistů sedmého dne nevznikla ze dne na den, nevznikla bez souvislostí.

Vracíme se k starodávným příběhům Starého zákona. Vycházíme ze zápasů víry praotců Izraele. Vážíme si hledání prvních křesťanů. O jejich poslání a zápasech o identitu ve světě, vymezeném hranicemi Římské říše, víme především z novozákonní knihy Skutky a z dopisů Pavla z Tarsu. Chováme obdiv a úctu k snahám o věroučné formulování vyznání víry křesťanů prvních století. Blízké je nám volání po oživení vztahu k Bohu, které k nám z kusých zpráv zaznívá z prvního tisíciletí. Hlásíme se k odkazu reformních snah, v počátcích často rozpačitých a nesnadných, provázejících křesťanství v dobách, kdy mu hrozilo, že podlehne pokušení moci.

Není jistě bez zajímavosti, že jméno Jan Hus zná nejen většina české populace, ale také adventista žijící na Madagaskaru, v Indii či Peru.

Čerpáme ze zápasů reformátorů, které s probíhajícím nástupem humanismu ovlivnily chod dějin.

Vážíme si reformačích hnutí a proudů v českých zemích. Příkladný je pro nás především zápas o čistý a opravdový způsob života Jednoty bratrské. Chováme úctu k jejím snahám o zprostředkování zvěsti Bible srozumitelným a současným jazykem, které byly zdárně završeny překladem Kralické bible.

Nechceme se však sebevědomě hlásit jen k pozitivně vnímaným proměnám křesťanství. Víme o chybách našich předchůdců, kterými se chlubit nelze, a nechceme je zamlčet. Odmítáme způsob, kterým byly v minulosti lidské zájmy vydávány za Boží vůli, a je nám líto, že křesťanství bylo často prosazováno silou. Nechceme přitakat způsobu života, který vedli mnozí z těch, kdo se nazývali Kristovými následovníky. Víme o pogromech na Židy, o náboženských válkách, o Bartolomějské noci a litujeme toho, že křesťané často selhávali v poslání šířit mezi lidmi lásku, pravdu a pokoj.

Vznik hnutí, po kterém je pojmenována naše církev, provázel zvýšený zájem o biblická proroctví. Projevil se v první třetině devatenáctého století především v anglicky mluvících zemích, mezi lidmi ovlivněnými pietismem a metodismem. Tyto dva křesťanské reformní proudy v sobě spojovaly důraz na hlubokou vnitřní zbožnost s potřebou porozumět a studovat Bibli.

Myšlenky ovlivnily více než půl milionu věřících ve Spojených státech. Vzniklo nové hnutí vedené baptistou Williamem Millerem. Na základě jeho výkladu proroctví biblické knihy Daniel se začínají účastníci hnutí připravovat na předpokládaný Kristův návrat. Čas, předcházející době vánoční, kdy si křesťané připomínají příchod Spasitele na zem, nazýváme dobou adventní. Není tedy nic tak mimořádného, že hnutí, vyvolané čekáním na brzký Mesiášův návrat, dostalo název adventní a že lidé, pro něž se stal Kristův druhý příchod neodvratnou a blízkou událostí, si začali říkat adventisté.

Millerovy předpovědi o přesném datu návratu Krista se nesplnily. Zdálo by se, že adventnímu hnutí odzvonilo. Ovšem čas přál opravdovému úsilí a hledání. Touha po vědění byla vlastní i těm, které nesplněné čekání na Kristův návrat nezlomilo. Nezalekli se nového hledání. Ukázalo se, že chybné bylo nikoli proroctví o Kristově druhém příchodu, nýbrž vypočítávání data jeho příchodu. „Kristus brzy přijde, ale nikdo nezná přesný čas jeho příchodu,“ zněl výsledek nového bádání. Naši předchůdci se v těch dobách učili studovat Bibli s pokorou. Za zvlášť významný projev Boží přízně považovali dar proroctví, který se projevil v díle Ellen Whiteové.

Adventisté se zprvu zdráhali vytvořit církevní organizaci, protože důraz na hlásání blízkého druhého Kristova příchodu vnímali jako výsledek hledání na půdě svých církví. Až v čase, kdy začali vyznávat, že sobota je podle Bible den Páně, odmítáni církvemi, k nimž většina z nich patřila, vytvořili v roce 1863 z hnutí organizovanou církev s názvem Církev adventistů sedmého dne.

Prožitek zklamání kupodivu v našich předchůdcích touhu po věčnosti nezlomil. Domníváme se dokonce, že tomu bylo právě naopak. Zklamání v nich oživilo neobyčejně silnou naději a oni nemohli jinak, než o této naději mluvit a touto nadějí žít. Síla vlivu jejich víry a naděje nezůstala bez odezvy. Jsme tu my a rádi bychom vám životem a slovem sdělili, že touhu po věčnosti může Bůh probudit i ve vašich srdcích.

Převzato z publikace Žijeme nadějí